Menu
Spřízněných duší máme okolo sebe zaplaťpánbůh hodně. Chtěli bychom vám představit jednu z těch, které v historii Educatora vynikají. Ředitelka ZŠ Neštěmická Marie Čápová stála vedle Tomáše Harta u zrodu celé myšlenky a konceptu. Přinášíme vám proto krátký vhled do myšlení inovativní ředitelky.
Sama řídíte školu a určitě máte starostí nad hlavu. Co vás vedlo k spojení s novou iniciativou?
Celý vývoj sleduji víceméně od začátku, kdy jsem před 5 lety potkala Tomáše Harta. Cítím, že mohu osobně předávat hloubku zkušeností, ale nemám takové schopnosti je komunikovat dál do světa a využívat k tomu digitální dovednosti. Proto mi přijde sympatické toto spojení s platformou, kterou řídí lidi z generace mého syna a která dokáže propojit zkušenosti s inovacemi a technologiemi.
Vaše škola je na první pohled trochu odlišná. Používáte ozoboty, pracujete s humanoidním robotem Ruby nebo virtuální realitou i dalšími technologiemi. Co Vás k tomu vede? Co byste skrze takové aktivity ráda předala?
Vzdělání je pro mě spojené s láskou k poznání. Když jsem kdysi na technologické konferenci poprvé slyšela o průmyslu 4.0, cítila jsem vůči digitální budoucnosti vnitřní averzi. Hned na to jsem si ale uvědomila, že je to do jisté míry můj hendikep, protože stejné přemýšlení měli naši předkové, kteří kdysi odmítali páru. A přitom vím, jak velké poznání můžou technologie a inovace přinést. Je nezbytné se v nich vyznat už jen pro schopnost reagovat na proměny okolního světa.
Zároveň vidím velké rozdíly možností dětí kvůli rozdílům jejich sociálního zázemí. Přesně tyto rozdíly v možnosti rozvinout svůj potenciál by podle mě škola mohla a měla stírat. Místo bránění před inovacemi by škola měla nové generaci umožnit dosahovat vyššího poznání. A to pomocí všech možných dostupných prostředků, které jsou schopny lásku k poznání podporovat a rozvíjet.
Chci našim dětem dopřát všechny možnosti, aby díky práci s digitální technologií a následně inovacím přirozeně získali poznání, které umožní využití jejich nápadů ve prospěch celku. To hlavní, co jim předávám za sebe, je schopnost nalézat vnitřní uspokojení v tom, že cokoliv vytvořím pro ostatní, vytvořím i pro sebe.
V dnešním minirozhovoru jsme se rozhodli vyzpovídat Lukáše Hudečka, jednoho ze spoluzakladatelů Educatora. Lukáš se v současnosti z pozice CTO podílí na strategickém řízení a stojí za technickým rozvojem.
Co je podle tebe hlavním významem Educatora pro společnost? Jak vnímáš rozdíl mezi jeho přínosem dnes a v horizontu příštích 10 let?
Educator pro mě znamená příležitost bourat zajeté konvence v oblasti vzdělávání, která se osobně dotýká nás všech. Educator se nebojí testovat limity a inovativně hledat efektivnější postupy, což si v běžném provozu může dovolit jen málokterý učitel, ředitel nebo politik. Díky tomu můžeme společně měnit pohled na to, jak (se) učit. I když mě potěší, když tu s námi Educator bude i za 10 let, podle mě to není tak podstatné. Vznikli jsme z nespokojenosti a podle této logiky můžeme s klidem v duši přestat existovat, až budou naši zákazníci – žáci – spokojení. Nebo třeba zemřeme pokoušením se o to 🙂 Jako spokojeného žáka, nehledě na to, jestli je třeba zlobivý, vnímám toho, který se v zájmu svého dalšího projektu vzdělává třeba ve fyzice.
Problémy dnešních škol jsou jedna věc, ale asi ještě mnohem důležitější jsou problémy, které to vytváří studentům. Co bys současným žákům a studentům vzkázal nebo poradil, kdybys nedostatky dnešního vzdělání mohl napravit?
Prvně si dovolím zamyšlení, co bych vzkázal svému mladšímu já ve školních letech.
A co bych za sebe vzkázal studentům? Že dnešní školu není možné brát jako nějaký ekvivalent plnohodnotného vzdělání – a už vůbec ne jako podněcující prostředí pro přípravu do plného života a různorodé profesní kariéry. Život je barevný a s trochou nadsázky ho budete začínat několikrát. Až vás vyhodí rodiče z baráku, až přijdete o první job, krachne vám první firma nebo až se odstěhujete na Kavkaz založit rodinu. Způsob, jakým nás naučili učit se, pak bude rozhodovat o tom, jak úspěšní ve svých snaženích budeme.
Proč jsi založil školu Erazim?
Odpověď se nachází v různých různé rovinách. Důvodem je lenost a konzervatismus, při zakládání jsem už pracoval v takové škole, denně jsem dojížděl do demokratické školy pro inspiraci. Pak také vzniklá únava z dojíždění. Jsem staromilec, co by se nerad odstěhoval.
Proč jsi se rozhodl pro demokratickou školu a ne státní školu?
Pracoval jsem v Montessori a demokratické škole, 3 a 2 dny v rámci pracovního týdne. Hledal jsem, co mi vyhovuje, a co se mi líbí. Navštívil jsem spoustu demokratických a Montesorri škol. Velmi mě
oslovil program manželů Kopřivových R+R, respektovat a být respektová. Vyhovuje mi respekt k lidem a dětem.
Nepřijde mi, že se respekt objevuje ve školách, co doposud znám. Děti jsou drženy v jedné místnosti a když musí sedět v lavici, tam se musí poslouchat v lavici.
Osvícení učitelé zavádí Hejného metodu, konstruktivistické prvky, vyvozování etc.
Tradiční škola se nemusí stydět za něco jako Hejného metodu. Didaktika podobného rázu vzniká i v češtině. Stavím na tom, že výběr škol je různý, žádná varianta není vyloženě špatná.
Demokratická škola má tyto zásady: dialog mezi sobě rovnými, adaptace do tradiční hierarchie: učitel plus žák. Rovnost práv a respekt. V mnohých školách je pak nemyslitelné, aby dítě řediteli tykalo. či aby ředitel si povídal s dětmi. rozdíl je v komunikaci. Respekt k sobě samému buduje hlídání hranic,
pokud je činěno něco, co se nelíbí, tak to dají najevo.
Proč jsi zvolil školskou právnickou osobu?
Ta je totiž psaná na míru školám. lidé volí zapsaný spolek, s.r.o. a za to se platí drahé peníze. ŠPO se řeší spolu se zakládáním školy a člověk neplatí za poplatky etc. nedaní se zde zisk.
Jaký je podle tebe problém stavu škol v ČR a jak to Erazim řeší?
Pominu-li legislativní rámec, tak u základních škol je jím velikost. Jedou dlouho, bez přerušení, sto padesát let a jen se zde mění ředitel. Nevyměnily se najednou všechny děti a sbor. Stejný kolektiv se stejnými myšlenkami zůstal. Toto se děje nepřetržitě, neděje se restart školy. Tuto situaci vidím jako stěžejní problém, v takovém prostoru se děje těžko nějaká změna. Je to obrovský kolos, všichni jedou podle toho jak to znají, nové věci jsou vnímány jako chyba v systému. To může přinést problémy organizaci. Někdo řekne že chce Hejného metodu a najde dva rodiče, kterým se návrh zamlouvá. Učitel pak ale najde mnoho kolegů, co to odsuzuje. Spousta rodičů jim neznámou metodu odsoudí, že ji neznají. Nevnímají logiku, představivost, konstruktivimus, etc. Co je jiné, tomu nerozumíme.
Všichni se drží v šachu, každá strana by něco upravila, ale kdyby se to stalo, tak se to upravuje donekonečna
Když vznikne nová škola, tak se vše ze začátku vyjasní, tento systém vyhovuje pak účastníkům vyhovuje. Tam se vytvoří nová sociální norma, co uzpůsobuje dění. V nové škole pak tato nová sociální norma jednolitější.. Nová škola by měla mít menší kolektiv, což pomáhá předcházení šikaně, deanonymizace chování etc. Malé školy se totiž zaměřují na rozvoj učení a přemýšlení
Jaká je tvá vize Erazim v budoucnu?
50 dětí až 70 dětí od 1 třídy ZŠ do 4. ročníku střední. Mým snem je nakoupit vlastní budovu, kde budeme schovaní od světa. Bylo by zde možno jet z celé republiky prostřednictvím svozového autobusu. Také by byla možnost internátního ubytování.
Měla by filozofie Erazimu změnit mainstream?
Měly by vznikat nové školy podle nových způsobů. Rodiče mohou zkoumat, co vyhovuje. Státní školy ať zůstanou pro zájemce. Pokud rozhodne trh, nechť to bude jiné. Není to nutně špatné, pokud zůstanou původní tradiční školy. Není nutné prosazovat změnu lidem. Učitelé by měly jezdit do ostatních škol, i do soukromých, aby vytvářeli repertoár znalostí a přístupů pro sebe, aby věděli, co vyhovuje.